Lidská činnost v tropických deštných PRALESÍCH Indonésie má za následek mnoho osiřelých orangutanů. Proč to není jedno?
Jedním z nejsilnějších a nejtrvalejších vztahů v říši zvířat je vztah mezi matkou orangutanem a jejím mládětem.
Na rozdíl od jiných druhů, které spoléhají na rozšířené rodinné vazby a péči ostatních ve skupině, malí orangutani závisí pouze na svých matkách. Prvních téměř 10 let života se mláďata orangutanů učí od svých matek vše, co potřebují vědět k přežití – například které ovoce jíst, jak se houpat na větvích a jak stavět úkryt. Jejich matky dokonce mění své vyučovací metody podle věku dítěte.
Některým dospívajícím orangutanům může trvat až 12 let, než zvládnou všechny techniky, které potřebují k přežití. Žádné jiné zvíře ve volné přírodě není jediným rodičem pro jedno dítě po tak dlouhou dobu. A tyto silné vazby trvají i poté, co matka dokončila výchovu. Někteří mladí orangutany „navštěvují“ své matky až do věku 15–16 let.
Dnes však lidská činnost mnoho z těchto vazeb přerušila a zanechává orangutany jako bezbranné, ohrožené sirotky. Jen 1 ze 6 sirotků se podaří zachránit. Kvůli mizejícím deštným PRALESŮM, rozsáhlým lesním požárům a pytlačení žije v současnosti v rehabilitačních centrech více než 1 000 osiřelých orangutanů. Například na Borneu je založila organizace Borneo Orangutan Survival Foundation.
Tato centra pomáhají osiřelým orangutanům překonat trauma ze ztráty matky a učí je dovednostem potřebným k tomu, aby byli propuštěni zpět do chráněných oblastí. Nemohou jim ale nahradit vztah s matkou.
Daruj na pomoc malým orangutanům na letošní MEZINÁRODNÍ DEN ORANGUTANŮ.
